11 - 15 listopadu 2008
11.11 Úterý- rozhodnutí Když dnes ráno, když jsem cvičila ty své Tibeťany, vážně mi daly zabrat. Včera mi šli nějak líp. Dnes, když jsem ležela na zádech a natažené nohy pracně zvedala nahoru, musela jsem na ně kouknout, zda jsou ty nohy opravdu moje. Byly těžké jak z ocele. Takže cvičení se změnilo v dřinu, ale vytrvala jsem. Nevím, nevím, jak zvládnu udělat těch cviků 21.
Mé tělo bylo po těch cvicích řádně rozhýbané a teď zbývalo rozhýbat taky mysl. A šla jsem si uvařit kafe. 
V kuchyni jsem se potkala se svým mláďátkem, zrovna stálo na váze a vůbec se netvářilo šťastně. Pak slezlo z váhy a zavrčelo na ní: „Ty už mě tu dlouho štvát nebudeš!“ a pak ještě dodalo: „To je hrozné! Jak narostou prsa, zkrátí se tričko!“ a chtělo váhu odkopnou zpátky pod skříňku. V poslední fázi kopu jsem ji zadržela, taky jsem dostala chuť se zvážit. Sice jsem tušila, že moje cvičení nijak mou dnešní váhu neovlivní, ale co kdyby? no žádné „kdyby“ nebylo, ale i to je dobrá zpráva
V kuchyni jsem se potkala se svým mláďátkem, zrovna stálo na váze a vůbec se netvářilo šťastně. Pak slezlo z váhy a zavrčelo na ní: „Ty už mě tu dlouho štvát nebudeš!“ a pak ještě dodalo: „To je hrozné! Jak narostou prsa, zkrátí se tričko!“ a chtělo váhu odkopnou zpátky pod skříňku. V poslední fázi kopu jsem ji zadržela, taky jsem dostala chuť se zvážit. Sice jsem tušila, že moje cvičení nijak mou dnešní váhu neovlivní, ale co kdyby? no žádné „kdyby“ nebylo, ale i to je dobrá zpráva Cela jsem po včerejšku jak rozlámaná. Čtyřikrát vyšlapat do čtvrtého poschodí pokaždé s těžkým květináčem je pro mě pořádná fuška. Teď mě bolí, stehna, lýtka, záda, ramena. Ale nefňukám! Nejsem chlop! 
12.11 Středa - sen je sen, vzbudí se jeden Ráno raníčko jsem celá ztuhlá vstala, svou páteř cviky rozhýbala, na snídani si jogurt dala, a pak jak včelička pilně pracovala
Dneska se mi z postýlky vůbec nechtělo. 
Po ránu se tak fajně spinká. A někdy i hezké sny se zdají. I když dnes ne, dnes se mi k ránu zdálo, že jsem smýčila do čtvrtého patra ledničku. 
Takže podle toho i to mé vstávání vypadalo. Byla jsem dolámaná a naštvaná na chlopa, že to všechno zase nechal na mě.
Po ránu se tak fajně spinká. A někdy i hezké sny se zdají. I když dnes ne, dnes se mi k ránu zdálo, že jsem smýčila do čtvrtého patra ledničku. Takže podle toho i to mé vstávání vypadalo. Byla jsem dolámaná a naštvaná na chlopa, že to všechno zase nechal na mě. Včera odpoledne jsem šla omrknout tu naší Porubskou malinkatou nízkopodlažní knihovničku.
Už z dálky přes koleje jsem viděla ten žlutý lístek oznamující, že knihovna se bude otvírat říjen – listopad. No, říjen už prošvihly, tak snad ten listopad zvládnou. 
No nevím, já už jim nevěřím, fandit jsem jim přestala už před půl rokem.
No nevím, já už jim nevěřím, fandit jsem jim přestala už před půl rokem. Večer chlopek začal posmrkávat a kuckat a i jinak upozorňovat na sebe, že je marod. S těmi chlapy je někdy fakticky psina. Před jinou ženou se to natřásá, usmívá, hraje si na hrdinu a domů přijde jako úplný jiný člověk. Domů vždycky dojde zemřít. Uvařila jsem mu čaj, on si do něj nalil rum. Já si vrazila špunty do uší, ať neslyším ty jeho připomínky a šla si do kuchyně číst. Tak nějak vypadá tvrdá-poezie mého všedního dne.
13.11 Čtvrtek -úplněk A je tu úplněk a moje hladovka. Jen co jsem otevřela oči snažím se nemyslet na jídlo, mozek to pochopil, ale bříško ne. Na posilněnou jsem si uvařila kávu. 
Tekil nadšeně lítal 
kolem a stále mě považovala za kořist, abych měla klid dala jsem jí velký sáček od košile a byl to úspěch. Tekil se líbilo šustit a skákat po něm a skákat v něm. Verunka na ni kouká a říká: „Je to poznat že je to chudobná fretka chudobných majitelů. Takové šustící tunely jsem viděla pro fretky na internetu.“
Tekil nadšeně lítal kolem a stále mě považovala za kořist, abych měla klid dala jsem jí velký sáček od košile a byl to úspěch. Tekil se líbilo šustit a skákat po něm a skákat v něm. Verunka na ni kouká a říká: „Je to poznat že je to chudobná fretka chudobných majitelů. Takové šustící tunely jsem viděla pro fretky na internetu.“ „U mě to má zadarmo,“ řekla jsem a byla ráda, že mám na dobrou půl hodinu od Tekil klid.
Musím říct, že úplněk mě trochu dostal, k večeru mi zase začalo nepravidelně ťukat srdíčko, a tak jsem se natáhla na lůžko a čekala zda umřu. Ale dnes by se mi to nehodilo. Neměla jsem totiž oholené nohy a co by si na pitevně o mě pomysleli.
Poslední procházku jsem přece jen šla, pes mě přemluvil, ale jinak jsem byla jen chodící mrtvola.
14.11 Pátek - prý jsem stará romantička Dnes mám volněji, máš ještě pár věcí na došití, ale včera na tu bídu jsem byla dost šikovná a skoro všechno došila. 
Přišla Vlasta na kafe a taky si chtěla pokecat s někým normálním
.
Přišla Vlasta na kafe a taky si chtěla pokecat s někým normálním. Odpoledne mě oslovilo to moje mládě: „Mami, ty mi poradíš, ty jsi taková stará romantička. Políbila bys kluka na třetím rande?“
„Jak stará!“
„No, ty přece pamatuješ ty dinosaury a tak.. Tak políbila anebo nepolíbila,“ domáhalo se mládě odpovědi.
No, já moc nerada radím, zvláště ne pak svým blízkým. Už jsem se poučila.
To přijde ke mně to moje mláďátko a chce radu, ochotně poradím a za chvíli slyším: „Za to může mamka! To mi tak mamka poradila!“
A najednou můžu za něco, čeho jsem se vůbec nezúčastnila. Poradím tam i onde a najednou můžu za všechno. Jsem zvědavá na koho to budou svádět (tím myslím to moje mláďátko, chlopka, Ivanu. Zdenu, Milunu, …a další) až umřu.
Ale moje mláďátko bylo neodbytné. Sice jsem jí řekla, že záleží jak to cítí, ale to jí nějak nestačilo. Prý jí na dobrou noc už políbil a ona má těžké dilema, zda ho má políbit na přivítanou. A pak se vytasila s dalším problémem. Jak ho má políbit, prý je dost vysoký a jak to má zařídit.
Tož jsem ji výjimečně poradila řekla jsem jí, pokud se teda rozhodne ho políbit, tak ať mu řekne, že mu něco pošeptá, anebo ať nemluví a přitáhne si ho za límec.
Tak sedím za počítačem a čekám, až dojde to mé dítko z rande a taky jsem zvědavá zda uslyším: „Za to může mamka! To mi tak mamka poradila!“