Jdi na obsah Jdi na menu
 

11 - 15 července 2009

 11.7 Sobota - milovaná
 
    Včerejšek byl pro mě neveselý. Moje mládě od rána sedělo za počítačemPhotobucket a chlopek na notebooku. Na notebook jsem se dostala až když chlopek po obědě usnul. Takže jsem měla málo prostoru na své kulturní vyžití.
   Chvíli jsem se nudila, ale pak mě napadlo, že když nemohu psát, ostříhám se. Vždyť stříhám psa, stříhám chlopka a taky kamarádku, takže sebe přece taky zvládnu. Vzala jsem své zubaté nůžky co mám na psa, s těmi prý zuby nejdou udělat a zamkla se do koupelky.
   Já vím, že když se chci vidět zezadu, musím mít dvě zrcadla.  ovšem to byl problém.       Druhé zrcadlo totiž není kde přichytit a já mám jen dvě ruce a to je málo. Když mezi ně rozdělím nůžky a hřeben, schází mi ta, která drží zrcátko. A každý ví jak ochotných rukou je poskrovnu. Řekla jsem si, že nic nebudu komplikovat, nakonec jsem vyučená krejčová, míru mám v oku i v prstech a s nůžkami to umím.
    Takže zepředu i z boku mi tvar napovídalo zrcadlo a ze zadu hmat.  Vždy jsem prsty hrábla do vlasů, odměřila a co bylo nad prsty odstřihla.
    Budeš se divit deníčku, ale řekla bych, že jsem se ostříhala jako profík. 
    Byla jsem spokojená a když jsem viděla spokojeného chlopka jak si tak hraje na svém notebooku, napadlo mě, že začnu s ním řeč o té zlomené skobičce na balkoně. Je to až moc podezřelé, že si toho nevšiml.Zlomená skobička mi vadí, protože když natáhnu jednu šňůru je na balkóně více místa, než když musím natáhnout celý sušák se čtyřmi šňůrami.
    Tak milí deníčku, je to jak jsem ti už jednou říkala, prostě pokud věci nepojmenuješ tak nejsou. A pokud se nevyřkne přání nahlas, samy od sebe se věci do pohybu nedají. Takže z chlopka vylezlo, že o zlomené skobičce ví, ale další náhradní skobičku prý nemá. Pro nezasvěcené přeložím: Chlopek o zlomené skobě dobře ví, ale nechce se mu do nové skobičky investovat peníze a čas, raději si bude hrát na notebooku.
Ale v zápětí mě naštvalo, že chlopek skobičku neřešil a vyřešil pračku.
    Už jsem se ti milí deníčku asi před půl rokem svěřila, že nám kvete pračka. Začalo to nenápadně, takové jen malinké zrzavé prsk, prsk na jejím víku. Tak a od včerejška to už není pravda. Nevím proč, ale chlope dost brutálně odškrábl ten bílí nátěr skovávající rez. Řeknu ti upřímně milý deníčku, tímto činem jako by celá koupelka ztratila svou eleganci a čistotu.
A já jen doufám, že koupí, sežene, zhotoví nové víko. Když vezmu v úvahu, jak dlouho vydržel mlčet o skobičce… jímá mě hrůůůůza.
    A jako by toho bylo málo, ke všemu mě včera taky dožral balon. Ano ten velký, ten který jsem dostala od chlopka abych si mohla na něm rovnat páteř. Už delší čas jsem na něm neseděla a ani necvičila, a protože zavazel postavila jsem ho do kouta ke skříni. Dnes když jsem si ho po delším čase zase vzala a zhrozila jsem se, on za dobu co tam tak nečinně stál až tak nečinný nebyl. Vyžral do hnědé skříně skoro bílí flek.
packa-rezavy.png
    A co z tohoto všeho vyplývá?
  Tak za prvé smůla mě opravdu miluje o tom se nedá pochybovat.
   Za druhé: více a častěji musím komunikovat s chlopkem, téma k hovoru už mám – víko pračky, skobičkaPhotobucket
    Za třetí: Více sedět na baloně, jistě nějaké to deko nebo kilo užere i z mé zadnice.

aa1.png

 
12.7 Neděle - naštvaná kuřata
ze suprmarketu
 
    Neděle se zdála být poměrně klidná, sousedi nebyli doma a tak nikdo nehalekal, nikdo se nehádal a nikdo ničím netřískal. Prostě klid.
Pejsek i chlopek tentokrát spali do osmé a bylo vidět, že jim to prospělo.
  Tohle jsem ti deníčku nepsala, byla jsem totiž hodně naštvaná, tak moc až mi došly slova. Je to o sousedce nademnou a vrbě.
Minuly rok mi ji totiž polila něčím pro květin jedovatým.
    Ty víš, deníčku jak miluji své bonsae, vždyť je znám od prvního lístečku. (teda až na tu norskou jedličku) Letos se na vrbičce, (která už má 20 let) zásah sousedky velice projevil. Doslova mi před očima chřadla. Vyměnila jsem jí znovu hlínu a nasadila do většího květináče. Na jeho dno jsem opět dala seno, aby měla příjemné a přírodní hnojivo a taky aby jí bylo od nohou teploučko, řekla jí, že teď už je to jen a jen na ní a čekala jak se věc vyvrbi. Dnes už mohu říct, že se vrbička vzpamatovala a znovu začala pouštět lístečky. Sice není žádná krasavice protože jsem jí odstranila drátky, které udržovaly její tvar, takže je opravdu velice prostovlasá. K téhle vrbičce mám opravdu vřelý vztah. Původně jsem měla tři smuteční vrby, protože jsem nevěřila, že by se mi podařilo je zakořenit. Kupodivu se všechny tři ujaly a protože vrba přece jen potřebuje více prostoru a já mám malý balkon, musela jsem dvě vrby podarovat. Tu svou jsem si nechala, protože byla děsný žebrák, byla takové pometlo. Ale z některých ošklivých káčátek labutě jsou. I ta moje vrbička vyslpěla do krásy až kolemjdoucí se zastavovali a k vrbiče s údivem vzhlíželi.
No, letos to opět není žádná krasavice, ale věřím, že příští rok si to vynahradí.

zebrak-vrbicka.png

    Dnes jsem udělala znovu test inteligence.Photobucket Zdálo se mi, že když nemám své bonsae a květiny vysunuté na hácích přes balkon, sousedka nic z balkonu nevylévá a ani přes zábradlí nedává odkapat špinavý smeták. Tak nevím, buď ji to došlo, že mě to štve, Photobucketnebo opravdu něco měla proti mým bonsaim.
    Včera jsem vzala dva truhlíky hodila je na háky a přehodila ven přes balkónové zábradlí a vše budu z povzdálí sledovat.
Včera na oběd chlopek dělal kuřecí játru ze supermarketu. A přivolal mě k pitvě.
    Deníčku neuvěříš, představ si, že na každou kuřecí játru vybyly dvě až tři váčky kuřecí žluče. 
    PhotobucketDedukci jsem došla k závěru, že ty kuřata ze supermarketu byla asi děsně navztekaná

nastvane-kure.png


 
13.7 Pondělí - můj zlepšovák
 
    Tak ti musím povědět milý deníčku, že test „nože skončil“ a taky ti musím požalovat, že jsem se to dověděla jako poslední. Bylo mi divné, že chlopek přestal frflat nad mým nožem broušeným laizrem, dokonce se s ním naučil i zacházet, ale podezřelé bylo, že se neptal, kde je ten druhý můj nůž nabroušený laizrem. Přitom je to právě chlopek, kdo má přehled o každém šroubečku každé matičce.
     No a včera jsem tomu přišla na kloub. Moje mládě mu řeklo, že jeden  z těch mých nožů si vzalo k Markovi.
   A tak se ptám, mohu já dělat nějaký průzkum? Má to vůbec nějaký význam? NEMÁ!
Takže ať byly sázky na náhle zmizení mého nože nabroušeného laizren jakékoliv, je to odpískáno z důvodu anulace. 
    Včera se mi stala nemilá věc, ať nechtěně, zadržela jsem chlopkovi poštu. Stalo se to takhle:
    Víš ty můj deníčku, vždy nosím do chodu dvě igelitové tašky, tak zvaný „dvoj obal“   prostě taška v tažce. Už několikrát se mi totiž stalo, že mi u tašky povolily uši a já pak musela tašku nést v náručí a ty věci z ní mi přes její okraj vykukovaly a taky semtam i něco upadlo. No prostě děs a tak jsem se poučila, pochopila, že čtyři uši jsou víc než dvě a začala nosit nákup ve „dvoj obalu“  má  to i tu výhodu, že když jdu kolem schránky, vyberu postu a vsunu ji mezi ty dvě igelitky. Noviny i dopisy se nepomačkají a ničím nepobryndají, ano má to jistá pozitiva a bohužel i nějaké ty černé stránky. Včera jsem mezi oběma igelitkami objevila poštu ze středy. 
 … jedna obálka chtěla zaplatit a druhá obálka sdělovala, že adresát je milionář,ale musí odpovědět bleskurychle. Obě tyto obálky byly určené jak jinak než chlopkovi.Musím ti teda říct deníčku, že chlopek není vůbec namyšlený a ten skoro vyhraný milión ho nikterak neovlivnil a stále se chová jak chudobný.
    Dnes mi málem vypadly oči z důlku. Stalo se to následovně, šla jsem si klidně kolem zeleniny a tam za výlohou jsem uviděla překrásné třešně, zarazilo mě, že všude jinde byla cena jen i nich nic. Řekla jsem si, že to bude asi nějaké překvapení. A bylo! Za 68 kaček třešně nekoupím! A taky jsem si řekla, že beztak budou jedovaté, protože je známo, že červi jsou jedině v třešních zdravých a tyhle neměli ani jednoho červika 

aa1.png


14.7 Úterý - jak sladké tajemství
 
   Dnes začnu milý deníčku drobátko zhurta. Děsí mě dovolená. Dovolena je od slova dovolit si, dovolovat si. Včera jsem pověřila svoje mládě, aby vypátralo, kdy má chlopek dovolenou.
  Totiž abys rozuměl milý deníčku, chlopek vždy svou dovolenou děsně tají, připadá mi jak žena, která až do poslední chvíle tají, že je v tom a vyčkává na vhodnou příležitost pochlubit se anebo šokovat. Chlopek je vždy pro druhou variantu, šokuje. Prostě přijde den a on nevstává, pes kňučí a on přesto nevstává, jen ho pošle za „paničkou“ se vzkazem: „Mám dovolenou! nevztávám!“
    Ne deníčku, nejde mi o to, že musím ráno vstát! Jde mi o to, že musím neplánovaně vstát! Že musím vyjít se psem a jsem neupravená, zdevastovaná po dobře prospané noci, s nateklými víčky, s obtiskem polštáře na tváři s vlasy cik-cak na které jen letmé hřebelcování hřebenem nestačí, zkrátka a dobře prostě vylítnu z pelechu a pak stojím uprostřed trávníku jak odstrašující příklad a musím odpovídat na pozdravy známých pejskařů.
Takže letos jsem učinila preventivní opatření a zaúkolovala mládě.
Takže pokud chlopek nekecal měl by mít dovolenou od 27, ale do kdy, to je pořád věc šetření. 
Moje mládě si taky naplánovalo dovolenou a chlopek jí hned škrtnul. Prý mládě potřebuje na práci, protože má plán.
 … ach ty jeho plány!
    Kdyby místo těch plánu raději vymaloval, opravil roh u venkovních dveří, který je ubitý,  protože pokaždé, když jde pes ven, bouchne do něj košíkem. Kdyby tak … ach, škoda slov
    PhotobucketAle jsou i dobré zprávy, včera mi moje mládě koupilo pytlíček perliček broušených skleněnek, které házejí jiskru do daleka. Mám v plánu si z nich udělat náramek, náhrdelník a taky náušničky.
A protože dobrých zpráv není nikdy dost, mám další. Photobucket
Už vím co dám chlopkovi na narozeniny, vždy to byl problém, ale letos to mám vyřešený. Dám mu soudek piva,

aa1.png

 
15.7 Středa - jsem ideální manželka?
 … ano, jsem, … sice pár maličkostí, mě k dokonalostí  skvrní, ale v globálu se dá říct, že ano.
  Chlopka nebiji i když by zasloužil, do jeho srdečních záležitostí nestrkám nos, z jeho mobilu SMSky nečtu,  jeho poštu neotvírám, jen dohlížím na to, aby vše včas zaplatil. Vařím na co má chuť. Nějaký čas jsem dokonce vařila i je ho milence. Tady se ale trošku musím ohradit.Photobucket Opravdu jsem jí vařila, ale neúmyslně. Nevěděla jsem, že se s ní chlopek dělí v práci o oběd.
Už to bylo nějaké moc divné, že se vůbec s někým dělí. I když mě dost naštval, když své milence nosil naše zavařeniny
No zaláskovaní mívají divné manýry. 
    Včera bylo dusno, že by jeden padl, ani dýchat se nedalo. Moje mládě přišlo domů celé schvácené. Pochlubilo se, že Španělštinu udělalo a teď jí čekají ještě zkoušky z němčiny a z toho divného předmětu od kterého vyletěla už minule. 
A taky moje mládě řeklo, že v úterý vidělo svého otce jít od benzínky.
    „Copak my máme auto?“ divilo se moje mládě. Ubezpečila jsem jí, že opravdu auto nemáme a svou skvělou dedukci jsem došla k závěru, že chlopek si asi šel na benzinku pro benzin do zapalovače. 
    Jenže, když odpoledne přišel a držel pod paží červený kopačák jako dárek za zakoupené litry benzín u pumpy, napadlo mě, že tolik zapalovačů fakt nemá. 
Takže? Má chlopek auto? Nebo ho má ta jeho konkubína? 
Zas tolik otázek na jednu malou hlavičku jedné malé ženy.
Haží to za hlavu a opět problém nechávám koňovi.

Nakonec z nevěry už dávno nedělám závěry
 
   Když jsem to tak včera vybalila na svou přítelkyni Dášu, řekla mi: „Ty jsi blbá! Jiná by ho už dávno zabila!“
 
 … a tak si říkám: BLBÁ… TO JSEM PŘECE IDEALNÍ MANŽELKA

aa1.png