Jdi na obsah Jdi na menu
 

26 - 31 července 2009

 26.7 Neděle - a dovolenkový chlap
 
     Ráno se mi nechtělo z lůžečka a asi bych spala déle, kdyby mě a půl baráku nevzbudil chlopek. Nevím co to má zas za děsnou mánii. Vstane ráno v půl šestý, otevře mražák a začne se přehrabovat ve zmrzlém mase. Vše činí s takovou razancí, až se třepe celá lednička, k tomu ty drátěné koše na maso drnčí, zvuk v ledničce rezonuje a nese se celým bytem až ke mně do zadního pokoje a dál a dál až k sousedům.
Určitě si kolem mě všichni myslí, že jsem cákla.
    Jen co za chlopkem a psem zaklaply dveře,šla jsem si uvařit kafe, abych si zpříjemnila vstávání.
    Panenko skákavá! Jak jsem viděla v kuchyni ten chlopkův zlepšovák, málem to se mnou šlehlo o zem. Kdyby nevěděla kolik je mu let, typla bych tak osm.
   Sice chválím, že se chlopek iniciativně rozhodl odmrazit ledničku, ale za ten způsob jakým tu učinil, bych ho opravdu s chutí něčím přetáhla. 
    On totiž pod tu ledničku dal plech na pečení. Ale abys to pochopil správně deníčku, on ten plech pod ledničku zasunul tím zešikmeným krajem a tím se plech na protější straně zvedl a vznikla jakási nakloněná rovina po které odprskávající led lehce klouzal zpátky ke kraji ledničky, tam se usadil a odkapával přes zešikmený plech pěkně pod ledničku.

obmrazovani-lednicky.png

    Chtěl jsem se chlopka zeptat, co to na mě zkouší, zda se s někým nevsadil za jak dlouho mě přivede do Opavy, ale nechtěla jsem se hádat.
   Vytáhla jsem plech z pod ledničky, místo něj sem dala k ledničce plech s vyšším okrajem a nechala ledničku ať si odkapává a šla si hodit studenou sprchu.Voda je faj, pookřála jsem a protože bylo venku hezky a vypadalo to že hezky i zůstane, šla jsem pověsit ručník na balkon. Nakonec někdo musí otestovat chlopkovou namontovanou skobičku. Já nevím čím to je, ale zjistila jsem, že když se dá nová skobička, tak prádelní šňůra, která tam předtím pasovala se zkrátí o  jeden a půl centimetrů
    Spočítala jsem, všechny ty chlopkové uzlíky, které na šňůře nedělal, žáden nepřibyl nastavila jsem šňůru provázkem, … sice přibyl další  uzlík, to je pravda, ale taky  centimetr a půl, který mi tak scházel.
Šla jsem si uvařit konečně to kafe.
    Chlopek umyl ledničku, nacpal ji, zavřel a zapnul ať se mrazí a pak mi říká: „Potřebuji pomoct, potřebuji tu ledničku  odtáhnout od stěny abych ji umyl zezadu a vyluxoval její motor,“
A já pochopila,  … chtělo by to něco silnějšího, než kafe
aa1.png    

27.7 Pondělí - když v obýváku sněží
 
  Na dnešek měl chlopek velké plány, byl domluvený s Verunkou, že se půjdou podívat na rozkládací sedačky. Totiž ta naše původní sedačka v obýváku na které každou noc spíme už několik let přesluhuje. Už delší dobu do ní uléháme s chlopkem jak do sarkofágu. Tím chci říct, že má v sobě už dokonale vryté naše těla a pokaždé to dá děsnou práci vymanit se z jejího důlku a ztuhle tělo rozhýbat. A taky už naše sedačka ledacos zažila. Ne… ne tak jak si to zrovna myslíš milý deníčku. Ale jo i tamto zažila  a ne jednou, ale zažila i věci které, se sedačkám běžně nestávají. Zažila totiž neskutečnou opravu.
To vše se semlelo takto:  
   U rozkládací sedačky se nám viklala ta přední podélná deska o kterou se sedačka v předu opírá. Chlopek se tedy rozhodl, že  tu desku upevní než se úplně vyviklá a sedačka upadne. Vzal vrtačku a já abych ten řev vrtačky neslyšela, šla jsem zavřít obývák a tu se mu naskytl neskutečný pohled. Ten obývák byl jako by zasněžen,kouknu pořádně a vidím, že to co jsem v první moment považovala za sníh, je vlastně molitan.

umely-snih.png

    Chlopek prostě vrtal skrz látku přes molitan a až do kosti sedačky, aby mohl šroubem tu přední desku utáhnout. Šly na mě mrákoty. Okamžitě jsem svým řevemzastavila chlopka v práci a vysvětlila mu, že to dělá blbě. Pak jsem mu poradila, aby z druhé strany sedačky tam kde je jen dřevo, připevnil ohnuté plíšky, které budou z jedné strany držet tu desku a z druhé strany sedačku.
    Chlopek se zamyslel,pak koukl na tu spoušť kolem a kupodivu to odsouhlasil. Sice brblal, kde má vzít ty ohnuté plíšky do vinklu(do L) ale přec jen se oblékl a šel navštívit nějaký obchod.
    Ano, tuhle sedačku jsem neuhlídala, je to moje vina. Takže neuhlídala jsem tu, snad už uhlídám tu druhou.
   Takže chlopek jak vstal, šel vyvenčit psaa ještě než s mládětem odešel, radostně mi sdělil,  že si s Verunkou na  nějakou príma baštu zajdou, takže nemám na ně čekat s obědem.
    Zaradovala jsem se nad tou dobrou správou, takové štěstí! Měla jsem celý kastrol segedínského guláše jen sama pro sebe, ale pro jistotu jsem chlopkovi sdělila, že tedy ať s obědem doma opravdu nepočítá a taky ho upozornila ať nejde do Panorámky, protože tam fakt velice špatně vaří.
   „Blbneš! Do Panorámky bych už nikdy nešel. Minule mi to stačilo!“ řekl frajersky chlopek a prasknul za sebou dveřmi a já osiřela.
    No, zas tak strašlivý sirotek jsem nebyla. Byla tu ta naše zvěř. Zavřela jsem psa, aby ho Tekil nemučila a vypustila ji.
   V klidu jsem si dala kafe a Tekil jsem dala kousek melounu, aby se nějak zabavila a dala pokoj.
    Jasně že Tekil pokoj nedala, zbaštila meloun a posilněná se pustila do testování mých nervů. Miluje, když je všechno v pohybu, když vše rachotí. Takže za chvíli zase byly shozené utěrky, magnetky z ledničky se válely po zemi v kuchyni, ani jsem jí nestíhala vyhánět ze špajzky, … myslím že pivo na meloun není zrovna to pravé ořechové, ale vysvětlujte to zvířátku s tak malým mozečkem. Takže ať jsem se snažila sebevíc, přec jen Tekil z láhve nějakou tu slzu piva dostala. Taky jak se dá zabránit, fretce která vlítne mezi osm prázdných flašek od piva a všechny je povalí. Udělá to jen cink, cink, cink a než se člověk naděje, Tekil nahodí spadlé flašce dvojitého nellsona a vyždímá z láhve zbytek piva. Prostě fretka norka nezapře.
  Odpoledne se zbytek mého rodinného týmu vrátil, oba členové byli naštvaní. Když chlopek odběhl si ulevit, Verunka si v rychlosti postěžovala na svého otce.
   „To je děs s taťkou nakupovat! To nebylo nakupování, ale dostihy!“
Dala jsem Verunce zapravdu.
    Verunka si šla dát sprchu čehož využil chlopek a stěžoval si: „To je děs s Věrčou nakupovat! Jen se ohlédnu, už mám naházené v košíku jakési věci,“
Dala jsem chlopkovi zapravdu. 
    Dále jsem musela vyslechnout jak v Panorámce špatně vaří a jak chlopkovi místo kuřecího závitku přinesli kuřecí řízek. Chlopek oběd odvážně vrátil a trval na kuřecím závitku. Dočkal se závitku i s překvapením v podobě dlouhého černého chlupu, který tam zahlédla Verunka. Chlopek zbaběle zaplatil a odešel
..a no deníčku, chlopek zaplatil za chlup v jídle!
    A tak si říkám! Ano tak to má být! Za blbost se platí, já mu přece říkala: „Nejdi do Panorámky!“
Jen mě mrzí, že to ty jeho prachy mu nemohu strhnout z platu
    „Už tam nikdy nepůjdu,“ sliboval chlopek, ale já mu to už nevěřím, je nepoučitelný, vždyť to samé sliboval i minule.
   A jsou i dobré zprávy, chlopek se plácnul přes kapsu a koupil do koupelny novou rohožku, dokonce jak mi moje mládě sdělilo, než ji koupil šlapal po ní bosou nohou, aby věděl, že se mu nepřilepí na nohu.
  Já totiž tu rohožku ve tvaru nohy, kterou koupil minule bezmilostní vyhodila, když se mi přicucla na chodidlo a držela se mě i když už jsem už byla v síni.

slapka.png

      
28.7 Úterý - nalezen chlopkův pantoflíček
 
   Úterý začalo až nezvykle brzy, ještě neodbyla sedmá hodina a už ses mi roztrylkoval mobil. První co mě napadlo bylo, že moje obávaná přítelkyně zase cosi zajímavého řeší a nutně potřebuje moji pomoc. Kdybychom byli v pohádce napsala bych: kohout ještě nezakokrhal a už tu byla jobovka od mé obávané přítelkyně.
Ale dnes ne, dnes to vynímečně nebyla ona.
    Volalo mi moje mládě. Bylo celé rozrušenéa potřebovalo vědět zda visí v síni její klíče.
Ne, tak ty tam nevysely.
    Moje mládě chvějícím se hláskem mě poprosilo ať se mrknu do její kabelky. Tak tam už klíče byly. Jasně jsem slyšela jak mému mláděti upadl ze srdce kámen. Popřála jsem mláděti hezký den a myslím, že od této chvíle ho hezký mělo
 
    Zato chlopek hezký den neměl, hned zrána brblal, že se vůbec nevyspal, prý jsem byla roztažená přes celou postel.
    Tak to mě naštval! Špunty do uší si dávám každou noc jen kvůli jeho chrápání. A taky mám důkaz, že spím úplně na kraji. Přivedla jsem chlopka k lůžku a ukázala mu na posteli vyznačený svůj důlek a pak mu hned v zápětí ukázala ten jeho El kaňon, skoro přes celé lůžko, který po něm zbyl. Ani foto jsem nepotřebovala. Chlopek ale vrčel dál, prý mu vadí moje polštářky, že prý jsou všude, v posteli i kolem postele.

polstare-a-ja.png

    Však právě proto jich mám tolik! Vždy je do rána všechny poztrácím.  totiž abys rozuměl deníčku, polštářkem si vždy podkládám to své nabourané koleno, aby leželo pěkně v měkoučkém, jenže asi jak se přetáčím, tak polštářek někde ztratím, takže hmátnu a vezmu další polštářek, který je na blízku, podložím si koleno a spím dál.
    Dnes jsem byla pilná, umyla jsem oknaa za hodinu na to začalo pršet.Tak tohle nikdy nezklame. Sice mě to trochu naštvalo, ale zas na druhou stranu jsem ráda, že aspoň něco tady funguje.
   Taky se mi dnes podařilo zlomit tu druhou skobičku od šňůry na prádlo,když jsem se nahýbala přes ní a přes balkónové zábradlí. Chlopek cosi brbral o nějakém erbegu, já zas brblala o děsně napnuté šňůře. Takže jsme se neshodli. Každý svou teorii došel k jinému závěru.
    Dnes konečně chlopek objevil svůj druhý sandál mezi stěnou a skříní. Musím se pochválit, mám skvělou mušku,strefit se potmě do patnácti centimetrové  škvíry je kus umění a to prosím fotbal ani nemám v krvi
aa1.png 

29.7 Středa – záhada chlopňového palce
 
    Hned z rána si chlopek začal stěžovat, že nemůže chodit, prý ho děsně bolí palec u nohy. Jasně, že to sváděl na mě, prý když spal, tak jsem mu s tím palcem zakroutila. Řekla jsem mu na rovinu, že kdybych mu už něčím chtěla zakroutit, tak palec by to rozhodně nebyl.
    Chlopek mě však stále podezříval a já zas nutila chlopka, aby zavzpomínal, kde se nakop. Palec měl totiž opravdu nateklý a červený. Chtěla jsem mu na to dát studený obklad - chlopek nechtěl a raději skuhral.
Chtěla jsem s ním jít k lékaři - ale chlopek nechtěl a raději skuhral.
    Radila jsem chlopkovi, aby si načůral na hadřík a ten pak na palec přiložil, že otok určitě splaskne - chlopek nechtěl a raději skuhral.
    Navrhovala jsem chlopkovi, že mu na hadřík načůrám a on si ho pak na palec přiloží a otok splaskne - chlopek nechtěl a raději skuhral.
Prostě nebylo mu pomoci a tak skuhral.
    Přestože chlopka palec bolel, namontoval na balkon novou skobičku, abych mohla pověsit prádelní šňůru. Kupodivu se tentokrát prádelní šňůra nezkrátila.
   Chválou na jeho osobu jsem nijak nešetřila, Photobucketbyla jsem opravdu ráda, že tentokrát žádné komplikace nebyly.
    Ne, vše co chlopek udělá je dokonalé, ale myslím si, že je to  pořád lepší než kdybych se do toho pustila já sama. Já zrovna nepatřím k ženám co všechno zvládnou a ze vším si poradí, ne že bych neměla odvahu, jen skoro všechny moje akce, tak nějak ztroskotají na nějakých pitomých maličkostech. Nikdy nezapomenu jak jsem poprvé sama malovala byt. Tehdy zrovna šel kolem Bivoj a když viděl zacákaná okna a mě, tak neodolala a zazvonil u mých dveří. Když stál na prahu a koukal na tu spoušť, nejistě se mě zeptal: „Tys chtěla mít tu stěnu takovou tmavou?“
   A zatím co já mu důležitě vysvětlovala, že až ta stěna uschne, tak bude krásně blankytně modrá, Bivoj sundal boty, ponožky, košili a kalhoty a vyžádal si kbelík s vodou a štětku a pak se vrhl tu stěnu a tou vodou smýval barvu. Pak až byl spokojený, vzal tu konzervu od barvy a prstem na návodě mi nahlas četl, že ta barva se musí ředit vodou.
    Taky jsem žasla, že tak důležitou informaci napíší takovým malinkatýn písmem,jak nějakou klauzuli na smlouvě.   
    No, aspoň jsem se poučila, už vím jak snadno a rychle dostat chlapa do trenek

aa1.png


30.7 Čtvrtek - chlopkovi se vrátila paměť
 
   Chlopek už od dvou hodin nespal cáral po bytě a baštil brufen. Nic mu nepomohlo a tak znovu jsem se mu nabídla pomoc, opět jsem mu chtěla dát na palec studený obklad - chlopek nechtěl a raději skuhral.
    Chtěla jsem s ním jít na pohotovost - ale chlopek nechtěl a raději skuhral.
    Radila jsem chlopkovi, aby si načůral na hadřík a ten pak na palec přiložil, že otok určitě splaskne - chlopek nechtěl a raději skuhral.
    Navrhovala jsem chlopkovi, že mu na hadřík načůrám a on si ho pak na palec přiloží a otok splaskne - chlopek nechtěl a raději skuhral.
Prostě nebylo mu pomoci a tak skuhral.
Ráno byl rozmrzelý, nevyspalý a ufňukaný.
   Nechala jsem chlopka napospas jemu samému a šla na očkování se psem. Dávala jsem si pozor abych tentokrát nic nezapomněla, hlavně očkovací průkaz, psa a prachy.
    Tentokrát šel Ces statečně.Na veterině jsme seděli v čekárně… byli jsme druzí,… seděli jsme a čekali … po dvou hodinách čekání jsem se dověděla, že pan doktor operuje kočku. Čekali jsem dál, nechtěla jsem to vzdát, vždyť jsme byli druzí.
    Domu jsem došli tak akorát na oběd. Chlopek pajdal po bytě a baštil brufen, opět jsem mu nabídla, studený obklad … … …
   Nic z toho nechtěl, ale dnes si konečně vzpomněl kde k tomu úrazu přišel. Vzpomněl si, že když šel domu, spadlá větev se mu zapíchla do sandálu a přelomila se právě na tom palci.
    Aspoň, že tak, už vím, že v tom opravdu nemám prsty ani já ani žáden Marťan 

aa1.png


31.7 Pátek - zrzavou tu já mám nejradši
 
    Dnes ráno jsem se zeptala chlopka a palec. Zdálo se mi, že nějak moc málo pajdal.
    „Nestarej se!“ Zavrčel na mě chlopek, „Myslíš, že jsem jak ty? Takový ufňukaný!“
    „Ano vidím a slyším, že už ti je dobře,“ řekla jsem chlopkovi a odechla jsem, že je chlopek uzdraven.
...
    Dnes moje mládě jelo s přáteli do Vítkova. Dopoledne jsem mláděti nabarvila hlavu, teď je z ní zrzek. Docela jí to sluší, jsem ráda, že se to podařilo, protože to vypadalo, že té barvy bude málo. Mládě sice přišlo na nápad, že tu barvu na ručním mlýnku našlehá a ta barva napění a bude jí víc. Inspiraci jistě pochytila při šleháni bílků. To vaření se opravdu někdy docela hodí, no ale ne v tomto případě. Barva totiž vůbec nenabila, ale aspoň se pořádně promíchala. Barvila jsem mládě opatrně aby ani kapička neukápla jinam. Naštěstí to vyšlo.
Takže si za dnešek píši jedničku 

aa1.png